Meesha cestuje

35) Každý správný muž (Řek), nosí v kapse nůž a … komboloi! To jsou takový korálky se střapcem, původně fungující jako růženec. Dnes však slouží pouze pro zkrácení dlouhé chvíle a otravování lidí kolem. Řeci si je totiž podivným způsobem přehazují kolem ruky a zase zpět do dlaně. Celá tahle procedura se stále opakuje a je doprovázena chrastivým zvukem. Takže když před váma sedí v autobuse dvě hodiny děda, kterej si chrastí s těmahle korálkama, máte chuť mu je vytrhnout z ruky a hodit je z okna . Pro lepší představu, o co se jedná: http://cs.wikipedia.org/wiki/Komboloi

36) Athény nebo Benátky? Vzhledem ke značným změnám počasí se v poslední době v Athénách rozmohly nečekané slejváky, které proměňují ulice v řeky. Nikde samozřejmě žádný odtokový kanál, takže se v nich voda drží docela dlouho a nedej bože, aby kolem vás projelo auto. Ani pláštěnka by vás nedokázala uchránit, natož pak nějakej blbej deštník ;).

37) Co je oblíbený pití erasmáků v Řecku??? Rakomelo! Je to směs raki (asi rakija), medu (meli) a koření (skořice, kardamom,…) a podává se to horký. Rakomelo se pije hlavně v zimě, ale nám chutná i v létě a jsou tu bary, který se na něj přímo specializujou, takže je k dostání celoročně. Jak vidíte na fotce, tak se to servíruje v půllitrovým džbánečku (16 eur) a pije se to po panácích. Obměna rakomela je inomelo, víno smíchaný s medem a kořením (trochu jako náš svařák). Další řeckej typickej alkohol je tsipuro (asi něco jako naše slivovica, ale z hroznů), samozřejmě nemůžu zapomenout na ouzo [uzo] (bléé, nejsem příznivce pendreku, ale je sranda sledovat chemickou reakci s ledem nebo vodou – barva se z čiré změní na mléčně bílou). Jen pro info, Metaxu tu nikdo nepije. Další alkohol (hodně sladkej), na kterej tu můžete narazit je likér tentura z hřebíčku, skořice a třešní. No a nesmím zapomenout na mou oblíbenou retsinu, což je víno s příchutí pryskyřice. Je to zvláštní chuť, ale rychle si na ni zvyknete (jinak doporučuju značku Malamatina, která je k sehnání i v ČR).

38) Řeci jsou občas padlí na hlavu. Nejenže vůbec neuvažujou nad ekonomickejma ztrátama, který jsou způsobený častejma stávkama, ale oni si vyhlásí generální stávku na den, kdy v Řecku delegace z MMF a Evropské komise kontroluje, jak Řekové plní podmínky stanovený pro čerpání záchrannýho balíku. Občas nad tím fakt zůstává rozum stát. A tak se vám taky klidně stane (jako třeba mě), že se přístavy rozhodnou stávkovat přesně v den, kdy se trajektem chystáte na Krétu.

28) Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři! a v řeckém případě…i švábi! V životě sem žádnýho švába neviděla a tady jsem už viděla tři. Jeden mně přeběhl na ulici pod nohama, druhej nám pobíhal na chodbě ve škole u školní jídelny!!! a třetí byl zašláplej přímo uprostřed Syntagmy, hlavního náměstí v Athénách. Sice to nejsou ty obrovský americký šváby, ale i tak mají 3 až 4 centimetry. Mám jediný štěstí, že bydlím v šestým patře!

29) Ceny trajektů jsou pošahaný! Cena lístku pro studenta z Athén na Krétu (316 km) – 20 eur, cena lístku na ostrov Hydra (80 km) – 18 eur, cena lístku na ostrov Sifnos (170 km) – 38 eur. Taky vám to příjde nelogický?

30) Hospod s českým pivem je v Athénách víc, než bych bývala sama čekala! Bohudík! Ale cena za jednoho půllitra se pohybuje od 3,5 do 6 eur. Bohužel!

31) Hospoda, kde by pouštěli hokej, není v Athénách ani jedna! On hokej totiž ani žádnej televizní program nevysílá. :(

32) Nejhezčí Řeci pracují u policie. Nebo to možná bude tím, že tady potkáváte celý tlupy policajtů častěji, jak jiný chlapy. Aby taky ne, když tu na zapálený kontejnery, politý budovy barvou a různý jiný výtržnosti narážíte den co den, nemluvě o dnech, kdy jsou generální stávky. 

33) Počasí v Řecku letos stojí za starou belu! V Čechách je často mnohem hezčí a teplejší počasí jak tady. V únoru nám tvrdili, že od konce března už se dá většinou koupat (jo, v neoprenu určitě). V březnu nám slibovali, že v dubnu už bude lepší počasí. V dubnu říkali, že po Velikoncích už stoprocentně. A v květnu jen kroutí hlavou a říkají, že takový počasí nepamatují. :/ Skoro polovina května a koupat se pořád ještě nedá (i když někteří odvážlivci to už i zkusili). Teplota je skoro pořád kolem 18 stupňů a dost často fouká i studenej vítr. Mám to ale štěstí, že? A to sem jela za teplem! I když tenhle víkend hlásí 27 stupňů. Tak to sem teda zvědavá! (Protože předpovídat počasí teda fakt neumí  ).

34) Na trzích se objevilo nový ovoce. Každou sobotu jsou u nás za domem ovocno-zeleninovo-rybí trhy. Je hezký sledovat, jak se sortiment s měnícím se ročním obdobím mění. Například teď tam přibylo nějaký oranžový ovoce, co vypadá jako podlouhlá meruňka. Ještě sem teda nezjistila, co to je. Ale musí to být moc dobrý, protože jsem včera viděla asi tak osmdesátiletou babičku, jak leze na zídku od plotu a přes plot se natahuje do cizí zahrádky, aby si ze stromu utrhla právě tohle ovoce. Pokud bych teda měla srovnat akrobatický výkon babičky s chutí ovoce, musí to být vážně dobrota! .................Aktualizace: Ono mňamózní ovoce se jmenuje lokvát, anóbrž mišpule japonská, což mi přišlo jako vážně vtipná náhoda, Mišpule je jedna z mnoha přezdívek, jak mě kamarádi oslovují . Navíc jsem našla, že odvar z listů tohodle stromu pomáhá při kocovině. No kde jinde je lepší to vyzkoušet než na Erasmu, že jo. 

Pokračování příště.

Tentokrát trochu o cestování

21) Řecký vlaky jsou jeden velkej zmatek. Na nádraží máte okýnka pro jízdenky na ten samý den, jízdenky na jiný den, mezinárodní jízdenky a informace, odkud vás skoro jistě pošlou někam jinam, protože za a) většinou prd ví a za b) je tím, že po nich žádáte nějaký informace, strašně otravujete. Když už se vám s vypětím všech sil podaří koupit jízdenku i s místenkou, stále ještě nemáte vyhráno. Když se dostavíte 10 minut před odjezdem vlaku, zjistíte, že vám někdo sedí na místě, pak začne dlouhá diskuze o tom, kdo sedí ve špatným vagonu, protože vagony sou očíslovaný (podotýkám, že značně neviditelně), ale jinak jsou uvnitř stejný čísla. Když vás teda po dlouhé době vykopnou do jinýho vagonu, zjistíte, že už na tom vašem správným místě někdo sedí. Většinou nějaká stařenka, nebo matka s dítětem, který nemají místenku a vy byste se pak nejradši hanbou propadli, že vyhazujete starou babičku z místa. Ale 5 hodin se prostě stát nedá.

22) Autobusy na tom nejsou o nic líp. Dostat se v Athénách na autobusový nádraží není jen tak. Jsou tam rovnou tři. Z každýho vyráží autobusy do jinýho směru – na Peloponés, na sever Řecka a třetí je po regionu Attika, který obklopuje Athény. Podotýkám, že dvě z nich jsou na okraji města a nejede k nim žádnej přímej autobus, musíte několikrát přesedat. Navíc jde o konkurenční společnosti, který nerady poskytujou informace o svých konkurentech. A něco jako Idos v Řecku samozřejmě neexistuje. Takže pokud chcete jistý info o odjezdu autobusu, hezky se obrňte trpělivostí a vydejte se na periferii Athén. 

23) Chcete poslat pohled? Tak pro známku vyražte rovnou na poštu. Před nějakou tou dobou zdražili posílání pohledů (na 0,75 centů) a jak je tu zvykem, trochu to nedomysleli a ještě nevytiskli známky s novou hodnotou. Takže hezky dostanete například 3 známky v hodnotě 0,72, 0,02 a 0,01 centu, každou o velikosti asi tak 4×2 cm. Nemusíte si pak lámat hlavu s tím, co napíšete jako pozdrav, sotva tam nacpete adresu .

24) Chcete se přizpůsobit řecké módě? Kupte si šedou teplákovku za 100 eur (nevidím teda rozdíl mezi těma od Ťamanů) a noste ji do školy, do práce, do kavárny, prostě všude. A že v tom váš zadek vypadá jak dva špatně zaparkovaný bavoráky? Who cares, že jo? A nezapomeňte si k tomu vzít gumáky! ;)

25) Řecký zvířátka jsou mazlíčci. Celej jeden odstavec v průvodci je věnovanej hadům. Cituju: „Hadí uštknutí nemusí znamenat okamžitou smrt. Vyhledejte lékařskou pomoc, pokud možno společně s mrtvým hadem kvůli identifikaci. Nepokoušejte se hada chytit, je zde nebezpečí, že by vás opět uštknul.“ No tak jak se mám teda dostavit s tím mrtvým hadem? 

26) Invaze housenek. Jestli je něčeho v Řecku opravdu hodně, tak jsou to housenky (takový ty chlupatý). Ale nejsou to ledajaký housenky, jsou to vycvičený housenky, který pěkně poslušně lezou v řadě za sebou (a očichávaj si zadky) a tvoří tak i několikametrový formace. Občas některý chuděry vybočí z řady, podotýkám, že v tekutým stavu, kvůli bezohledným chodcům. 

27) Velikonoční půst. Řekům v sobotu začal tvrdej půst (on jim teda ve skutečnosti začal už víc než před 30 dny, ale nikdo ho moc nedodržuje, většina začíná opravdu až týden před Velikonoci). Nesmí se jíst červený maso, některý ryby, pečivo obsahující kvásek, máslo, mlíko, mléčné výrobky, vajíčka a pít alkohol. Jak řekla moje spolubydlící, ještě štěstí, že jsme stihli Cyrila s Metodějem vyhnat dřív, než nastolili podobný pořádky i v Čechách. 

11) V Řecku se netřídí odpad! A lidi, co mě znají, musí moc dobře vědět, jak tím trpím. Na každém rohu jsou tu vedle normálních kontejnerů i modré kontejnery na obaly (což mají být plastové lahve, sklo, plechovky, a tak…), ale když nahlídnete dovnitř, je tam všechno možné, hlavně teda normální odpad, protože na to Řeci kašlou. I tak jsem se navzdory sabotáži Řeků rozhodla třídit odpad a nutit k tomu i spolubydlící s tím, že snad někdo potom ty modré kontejnery roztřídí. Bohužel poslední ranou pro moje snažení byl příjezd popelářského auta, které prvně vysypalo do svého nitra normální kontejner a hned vzápětí i onen modrý třídící. Ach jo! A já se tak snažila.

12) Ulice v Athénách jsou tématicky zaměřené. Netvrdím, že  většina, ale stává se, že jdete ulicí, na které jsou samé masny, další ulice je plná obchodů pro kutily, další jen s motorkama a motorkářským vybavením a třeba naše čtvrť je plná autoopraven, z čehož mám neskutečnou radost, protože každé ráno se autoopraváři předhání, kdo lépe vyklepe kapotu nějakýho blbýho auta! Grrrr!

13) Řeci jsou megalomani! (i to slovo pochází z řečtiny, protože megalo je velký ). Zásadně se tu nakupuje pouze ve velkém, takže když si v obchodě ukážete, že chcete jen asi tak centimetr tlustej obdélník fety, koukají na vás jako z jara, protože nejmenší měrná jednotka pro fetu je půl kila. To samý na ovocných a zeleninových trzích. Chci si například koupit tři pomeranče, prodavač pochopí tři kila, protože to je tak normální množství, co si s sebou Řek odnáší domů. Když začnu nespokojeně rozhazovat  rukama, že vážně myslím jen tři kusy, vykulí na mě oči a složitě začne vypočítávat, kolik že budu platit, protože cena je na kila a nikdo nekupuje jiný množství než kila. Proto tu každej, i mladí lidé jezdí nakupovat s takovejma klíckama na kolečkách, podobnejm našim důchodcovskejm taškám, jinak by ty kvanta žrádla neuvezli. 

14) Řeci milují skořici. Skořice je úplně ve všem, na každým dezertu, v mase, v zelenině, v kafi, prostě všude. A čím víc jí člověk jí, tím radši ju mám a už mi ani nevadí. 

15) V Řecku se hodně kouří. A kouří se všude, ve škole na chodbách (občas je tam fakt úplně šedo), ve školní jídelně, na zastávkách, v barech, restauracích, při demonstracích, v taxíku, prostě všude. A to že mi třeba kouř vadí? To nikoho absolutně nezajímá!

16) Řeci mají mnohem menší personální prostor, než jiné evropské národy. Klidně si někdo vedle vás stoupne tak natěsno (že to je středoevropanovi krajně nepříjemný), i když je všude kolem spousta volnýho prostoru. S tím je spojený i další bod a to městská hromadná doprava.

17) MHD je v Athénách neskutečně narvaný. Dokud je tam jen pidimístečko, kam by se ještě někdo narval, tak se do toho autobusu, nebo troleje pořád budou rvát. Hlavní ale je, že když už se tam jednou narvou, nejsou ochotný vystoupit ven, aby pustili vystupující. Takže jsou schopný stát uprostřed dveří a prostě nevystoupit, takže lidi na sebe řvou, strkají se a vylézt z autobusu na té zastávce, na které potřebujete je vážně porod, a to doslova.

18) Řeci jsou prasáci! Vzhledem k narvaným autobusům a sardinkoidnímu uspořádání v něm, se vám často stane, že vám úplnou „náhodou“ přistane ruka na zadku a hned několikrát za sebou. Ale pokud je to jen ruka, můžete být rádi, protože z vlastní zkušenosti vím, že to může být i mnohem horší! 

19) Na druhou stranu jsou Řeci štědří. A to především jinde než v Athénách. Dost často se s váma podělí o jídlo. V Patře nám pan domácí donesl plný talíř loukoumádes (malé koblížky polité medem a posypané skořicí), které zrovna připravila jeho manželka. Ve vlaku mi mladý pán nabízel listové taštičky, i když mě vůbec neznal a to sem před tím požvejkala svý sušenky, aniž bych mu nabídla. Byla mi pak úplně hanba. 

20) Řeci jsou pořklí po sněhu. Vůbec si neuvědomují, že my Erasmáci sme sem přijeli hlavně kvůli teplu a moři. Naše řečtinářka nám několikrát opakovala, kam si můžeme v Řecku zajet zalyžovat, ale aby nám řekla, kde jsou nejhezčí pláže, to ne. 

Pokračování příště.

1) Řeci jsou malí a chlupatí. Dost často se mi stává, že stojím v metru a jsem tam nejvyšší a to vůbec nenosím podpatky jako v Praze. Některý babičky jsou mi třeba jenom těsně nad pás, ty musí mít snad jen 130 cm, jinak to není možný . A chlapi nejsou o moc vyšší. Občas si fakt připadám jako obr. A pokud jde o chlupatost, občas jsou ty štětky, co jim koukají z nosu a z uší, fakt nechutný . A to nemluvím o chlupech lezoucí z pod triček a knírky u ženskejch. 

2) Je zajímavý, kolik je v Řecku „přírodních“ blondýn .

3) Řeci jsou hodně ukecaní. Věčně si povídají v metru, v autobuse, ve vlaku, na zastávce, v obchodě, a to se vůbec neznají. Stává se mi pravidelně každý den, že se mě někdo na něco ptá.

4) Řeci jsou hodně hluční. Občas opravdu nevíte, jestli na sebe křičí, nebo jestli si prostě jenom vykládají. Někdy po té ostré výměně názorů následuje smích, a to už pak vůbec nechápu . Navíc ve školní jídelně je takovej hluk a křik, že se občas neslyšíme, a to sedíme vedle sebe. Neuvědomovala jsem si to, dokud sem neviděla zděšení Terky a Lucky. 

5) Řeci mají absolutně odlišnou termoregulaci než Češi. Já už bych nejradši chodila jen v krátkým tričku a Řeci pořád ještě chodí v zimních bundách a kozačkách. Rukavice a šály sundali teprve nedávno. Opravdu v davu lehce poznáš turistu podle šortek nebo sukně. To zatím Řeci vůbec nenosí. 

6) Řeci jsou prý nejtlustší národ v Evropě. A já se tomu vůbec nedivím, protože všem nám tu naskakujou kila, ani nevíme jak. Mají hodně tučnou kuchyni, spoustu oleje ve všem, všechno je hodně sladký. Bez dezertu by to nebyl pořádnej oběd. Jogurty s obsahem tuku 10 % jsou tu zcela běžný. Mlíko light je 1,5 %, což je u nás polotučný. Prostě všechno musí být opravdu echt, jinak by to nebylo ono.

7) Řeci jezdí jako šílenci. Pravidla se tu absolutně nedodržujou, parkuje se úplně všude – přechody, křižovatky, chodníky. Policajty sem viděla pokutovat jen jednou a to tím stylem, že měli akušroubovák a odšroubovávali rovnou SPZetky, jakýpak botičky, že? Navíc nemá cenu čekat na přechodu na zelenou, protože při odbočování chodcům přednost nedávají. Příjde mi bezpečnější chodit na červenou, protože tam si lehčeji pohlídáte, kdy se kterej proud rozjede a mezi tím přeběhnete.

8) Athény jsou hrozně přelidněný. V Athénách žijou 4 miliony lidí a v celým Řecku 10 milionů. Takže je tu lidí jako psů. (A těch psů je tady taky hodně . Takže, když jsme pak vlakem jeli do vnitrozemí podívat se na Meteoru, za celou cestu jsme projeli jen pár vesniček a městeček a jinak to byla pustina, kde se občas potulovaly jen kozy. Má to taky svý kouzlo, ale tím přelidněním Athény značně trpí. Navíc sem proudí čím dál víc lidí z Afriky a Albánie, takže celej jeden milión se skládá z imigrantů z Afriky, Albánie, Pákistánu, Bangladéše a Indie. S tím je samozřejmě spojená i kriminalita, náměstí Omonia je plná černochů a Asiatů, a taky je kvůli tomu nejnebezpečnější částí Athén.

9) Už 14 dní tu kolem cest kvetou mandarinkovníky. Nádherně to tu všude voní (aspoň to občas přebije tu moč .

10) Řecko nejsou Athény. Athény jsou úplně jinej svět. Přesně jak nám říkala naše učitelka řečtiny. Hlavně každej víkend odjeďte z Athén a poznávejte to pravý Řecko. Protože ty výlety fakt stojí za to. Je to nádhera…

Pokračování příště.

Po příjezdu na vídeňský letiště jsem se cítila dost zmatená. Vůbec není přehledný a vzhledem k tomu, že jsem si předem nezjistila, z jakýho terminálu Olympic Air lítá, netušila jsem kam jít. Všude byla miliarda lidí a já tam jezdila s dvouma kuframa jak blázen z jednoho konce na druhej. Pak jsem se teda šla zeptat na informace, kde mi řekli číslo odbavovací přepážky, ale kdybych se trochu rozhlídla, byla tam cedule s názvy společností a z jakýho terminálu lítají. Pro příště. Let jsem přestála v pohodě, koukala jsem z okýnka na zasněžený kopce a bylo zajímavý sledovat, jak sněhu ubývá a jak se blížíme k moři. Přelítali jsme nad spoustou ostrůvků a nakonec se objevily Athény. Oči jsem si mohla vykoukat, ale Akropoli jsem neviděla. Metro z letiště bylo docela narvaný a navíc trvalo celou věčnost, než jsme se vůbec přiblížili k centru. V uličkách směřujících k bytu jsem s kuframa dost bojovala, protože chodník v Athénách nemůže být rovnej, jsou v něm díry, sem tam nějakej schod, sem tam chodník zmizí, prostě horor. Po celkem snadným najití našeho bytu jsem byla zaskočená, protože mi otevřela slečna, co na mě začla mluvit řecky a když jsem se zeptala na Idu Christensen, majitelku bytu, jen kroutila hlavou. To si ale ze mě vystřelila moje česká spolubydlící, která umí řecky a kterou jsem podle vzhledu neznala, takže tak . Ale aspoň sme se zasmáli .

Byt je fakt nádhernej, i když není novej, jak jsem si myslela, ale jen zrekonstruovanej. Toaleťák se do záchodu házet může (ve většině bytů v Athénách ne!!!), což sem si teda oddychla. Výhled krásnej, spolubydlící fajn. Takže jsem spokojená. Zatím nám teda chybí internet, kterej bude dražší a limitovanej, takže nic moc a další mínus jsou návštěvy. Majitelka je prý musí předem schválit, aby se moc neopotřeboval byt. Co tím jako sakra myslí?! Ale zkusíme jí navrhnout, že za ně budeme normálně platit nájemný jak za nás, jestli by jí to pak vadilo míň. Snad by to šlo. A nebo zkusíme najít nějakej levnej hostel v okolí.

Pokračování tohoto článku »»»